Radiofrekevenční identifikace
V nedávném článku Zdeňka Lenharta jsme se dozvěděli o tom, jak Muzeum Brněnska efektivně využilo technologie čárového kódu při stěhování rozsáhlého depozitáře. Zmínka byla i o další perspektivní technologii, kterou je radiofrekvenční identifikace objektů (RFID). Jak se tedy liší od čárového kódu a čím může být užitečná?
S čárovým kódem jsme všichni důvěrně obeznámeni z pultů hypermarketů a princip optického snímání čar je většině z nás zřejmý. V moderně vybavených knihovnách se však už můžeme setkat se zařízením, které dokáže snímat čárový kód z nálepky na vnitřní straně obálky! Jak je to možné? Čtečka přece nedokáže „prosvítit“ knižní vazbu… Čárový kód však není jediný strojově čitelný identifikační prvek, kterým je taková kniha vybavena. Pod inkriminovanou nálepkou (resp. přímo v ní) se nachází velmi ploché elektronické zařízení, jehož podstatnou částí je anténa vysílající vysokofrekvenční radiový signál s unikátním číselným kódem. Rozměry, technické provedení a tedy i schopnosti takového čipu mohou být velmi různé, zrovna tak jako jeho cena. V současné době lze nejlevnější typy RFID tagů pořídit asi za pětikorunu, dražší (vybavené např. i miniaturním napájecím zdrojem) mohou stát i 20-30 USD. Se stále širším využitím v obchodních řetězcích však i u této technologie dochází k rychlému snižování cen. Jaké jsou tedy hlavní rozdíly mezi využitím čárového kódu a RFID?
| čárový kód (barcode) |
radiofrekvenční identifikace (RFID) |
| nutná přímá viditelnost (čárový kód nesmí být zakrytý neprůhledným materiálem, silně zaprášený nebo ušpiněný) | obejde se bez přímé viditelnosti (možnost čtení v uzavřených krabicích, obalech, skříních) |
| postupné snímání kód po kódu | možnost snímání až několika stovek kódů najednou během jediné sekundy |
| nemožnost modifikace kódu (kód lze změnit pouze opětovným vytištěním a přelepením) | některé (ne všechny) RFID značky umožňují až stotisíckrát změnit svůj kód |
| kód lze zašifrovat, ale jen těžko chránit před kopírováním (např. obyčejnou kopírkou) | technické provedení umožňuje sofistikovanější šifrování a velmi znesnadňuje výrobu duplikátu |
| nízká cena (desítky haléřů až jednotky Kč) | (zatím) relativně vyšší cena (jednotky až desítky Kč) |
| necitlivost vůči elektromagnetickým vlivům | kvalita snímání může být snížena elektromagnetickými signály, blízkostí kovových předmětů apod. |
Do světa muzeí, galerií, archivů, knihoven může tedy technologie RFID přinést zejména zefektivnění a zrychlení práce v depozitářích. Vyhledání „zašantročeného“ (rozuměj chybně uloženého) sbírkového předmětu se např. v rozsáhlém herbariu téměř rovná několikaměsíční inventuře. To, že máme celý fond zapsaný v počítačové databázi a všechny sbírkové předměty olepené čárovými kódy, nám v tomto případě příliš nepomůže. Potupnému vyndávání všech krabic ze skříní, jejich otevírání a ruční kontrole obsahu se však lze vyhnout použitím RFID. Stačí na ruční čtečce nastavit číslo (kód) hledaného předmětu a během pár minut obejít všechny depozitární skříně. Máme-li zařízení s dostatečným dosahem, sdělí nám akustickým signálem, že „tady to je“. Zrovna tak může mít čtečka podobu známého bezpečnostního rámu instalovaného například u dveří badatelny. Nejen, že slouží jako ochrana před nežádoucím únikem sbírkových předmětů, ale v případě hromadných výpůjček nebo stěhování depozitáře lze evidenci plně svěřit elektronickému systému. Ten sám hlídá, které sbírkové předměty právě opustily sklad, a může zcela automaticky provést patřičnou změnu v evidenci sbírek. Na takovéto rutinní nasazení si ale v konzervativním muzejním prostředí ještě pěkných pár let počkáme. Nebo ne?
Praktické příklady využití RFID (nejen) v muzejním světě nabízí např. tato stránka.