O budoucnosti IT oddělení

Přesun korporátní klientely k online aplikacím a cloud computingu sílí. Podle analytické společnosti Gartner povede do roku 2012 pětinu společností ke zrušení IT oddělení. S jakými filozofiemi správy výpočetní techniky se můžeme setkat v muzeích?

ve vlastní režii
V menších institucích obvykle jediný pracovník, v největších samostatné IT oddělení. Normou je vlastní serverová infrastruktura, externě jsou kontrahovány pouze vysoce specializované jednorázové služby. Problémy se řeší standardním postupem, zaměstnanec se samostatně doškoluje. Největším problémem bývá udržet si loajalitu pracovníka, který je díky mzdovým tabulkám rozpočtové sféry ohodnocen někde na úrovni třetiny až poloviny mzdové úrovně obvyklé v IT branži. U větších muzeí je klíčovým manažerským rozhodnutím stanovení počtu IT specialistů a způsobu „rozložení zátěže“ mezi ně.

„na půli cesty“
Částečný úvazek nebo dlouhodobá spolupráce s více či méně zkušeným místním profesionálem. Výhodou je výrazná flexibilita smluvního vztahu, který umožňuje krátkodobě znásobit výkon při řešení nárazových úkolů, nebo se naopak s nespolehlivým adminem rozloučit.

zcela externě
Kompletně outsourcované řešení může mít mnoho podob. Bohužel až příliš často se lze setkat s krajními variantami představovanými vnukem paní ekonomky – čerstvým to absolventem elektroprůmyslovky na jedné straně a silnou prosperující společností na straně druhé. Rozhodující je odhadnout do jaké míry bude dodavatel ochoten stabilně poskytovat sjednané služby i při jejich omezeném rozsahu a nízké cenové hladině, resp. nakolik pro něj bude spolupráce s muzeem perspektivní.

vůbec
Správu ICT odbývá (a to doslova) počítačově nejgramotnější člen týmu, který si pochopitelně nemůže vědět rady se složitějšími problémy, bezpečnostními otázkami , SW auditem atd. – tím spíše, že se zároveň musí věnovat své profesi. Nevyhnutným důsledkem je všeobecná nespokojenost se „vším okolo těch počítačů“, ústící do občasných pokusů o radikální řešení, většinou chycené za špatný konec (bezhlavé upgrady, totální outsourcing všeho a hned). Postižený pracovník si nezvládne osvojit potřebné technologické znalosti a z muzea raději odchází do jiného, nebo se z něj stane na slovo vzatý počítačový odborník a postupně rezignuje na původní profesní zaměření. Jinak to v podstatě ani dopadnout nemůže.

Na závěr obligátní doporučení, ovšem založené na praktických zkušenostech:

Nejmenší organizace se obejdou bez zaměstnávání IT specialisty za předpokladu, že ten je snadno a rychle dosažitelný prostřednictvím zřizovatele nebo způsobem označeným jako „na půli cesty“.
V podmínkách středně velkých muzeí (cca od velikosti okresního muzea) už začíná být obsazení alespoň polovičního pracovního úvazku výhodným řešením správy ICT. Nemluvě o tom, že při přípravě výstav a stěhování mobiliáře je každá ruka dobrá…