Postřehy z OpenCulture 2011

Na včerejším jednání konference OpenCulture 2011, která právě probíhá v britském Edinburgu, byla mimo jiné věnována pozornost i účasti muzeí v projektu Europeana. Zajímavým zjištěním je, že muzea se v porovnání s knihovnami a archivy staví poněkud rezervovaněji k nově připravovaným smlouvám o poskytování dat (Data Exchange Agreements). Tuto skutečnost lze zřejmě vysvětlit intenzivnějším chápáním muzejních dokumentačních metadat jako „vlastní práce“ muzea a jeho zaměstnanců.

K relativně nízkému příspěvku (nejen českých) muzeí k datové základně Europeany poskytl zástupce iniciativy KennisLand, spolupracující na rozšiřování Europeany, tyto komentáře:

  • muzejníci mají vcelku oprávněné obavy o kvalitu metadat v muzejních dokumentačních systémech (která bývá u rozsáhlých sbírkových fondů suplována spíše kvantitou),
  • muzejnímu světu jsou termíny jako obsah nebo metadata vysloveně cizí, jejich používání pro výstupy dokumentační práce není vžité a znesnadňuje se tak porozumění mezi kurátory, IT personálem muzeí a agregátory metadat,
  • zvyšuje se napětí mezi „digitálním majetkem“ muzea, jeho metadatovým popisem vytvářeným rovněž v režii muzea, a rostoucím množstvím kontextuálních záznamů, které toto aktivum už mimo kontrolu muzea dále zhodnocují,
  • v muzeích je pěstována kultura jedinečnosti (zcela unikátních sbírkových předmětů) oproti mnohočetnosti (knižních titulů opakujících se napříč mnoha knihovnami),
  • velká část muzeí vyčkává až se objeví široká, dobře prošlapaná cesta – potenciální přínos zviditelnění sbírek v Europeaně je relativně slabým lákadlem oproti očekávaným problémům s technickým, personálním, administrativním a právním zajištěním agregace.