CEMUZ

Centrálna evidencia múzejných zbierok (CEMUZ) je celostátní registr muzejních předmětů na Slovensku. Od české Centrální evidence sbírek (CES) se liší hlavně tím, že obsahuje přímo jednotlivé sbírkové předměty.

Český zákon č. 122/citem/wpress/2000 Sb. se realisticky omezil na centrální evidenci sbírek jako celků. Čísla předmětů se sice registrují také, ale nejsou doplněna žádnými popisy. Obdobný slovenský zákon (115/1998 Z. z.) a související předpisy požadují centrální evidenci jednotlivých předmětů a stanovují i minimální rozsah jejich popisu, asi 20 údajů. Český CES vede přímo Ministerstvo kultury, slovenský CEMUZ spravuje z pověření ministerstva Slovenské národné múzeum. Český CES je postaven primárně jako papírová evidence s razítky. Celá databáze CES na serveru a posílání dat přes CESik a diskety či e-maily slouží jen k usnadnění této papírové vojny. Slovenský CEMUZ je od počátku (jede od prosince 2004!) čistě počítačovou databází, plněnou a ovládanou přes internet. Vývoj i provoz zajišťuje firma Edico v prostředí AiP Safe.

Účast každého muzea v CEMUZu je podložena smluvně a je zdarma. Pro zápis a editaci dat je k dispozici ESEZ (Elektronický systém správy zbierok), což je jistá obdoba Demusu či Bacha. Lze však použít i jakýkoliv jiný systém, pro dva nejrozšířenější z nich (AMIS a Bach) jsou k dispozici i nástroje na konverzi dat. Ve všech případech se data pořizují a ukládají lokálně a teprve následně se přenášejí do CEMUZu.

Pro uživatele s dobrým připojením k internetu je přenos dat automatický prostřednictvím VPN. Ostatní muzea dodávají data dávkově na CD, nebo e-mailem, podobně jako u nás do CESu. Pro přenos se používá formát XML. Kdo dodává jen základní data, vidí z databáze také jen základní data. Kdo dodává plný rozsah údajů (tzv. „východisková záznamová veta“), vidí totéž i od ostatních muzeí.

Základní data požadovaná vyhláškou MK SR z roku 2004 jsou: instituce (název, adresa),  přírůstkové a evidenční číslo, skupina, podskupina, název sbírky, název předmětu, indikace typového materiálu, popis, počet částí, názvy částí,  rozměry, materiál, technika, autor, výrobce, nebo sběratel, datum a místo vzniku nebo nálezu, přiložené datové soubory (např.obrázek), datum a důvod vyřazení. „Východisková veta“ má asi dvakrát větší rozsah. Podrobněji v příručce ESEZ.

CEMUZ je financován centrálně, muzea vkládají v podstatě jen práci a náklady na vlastní HW. I přes tyto výhodné podmínky a intenzivní propagační kampaň je však plnění daty (nyní cca 650 tisíc předmětů) výrazně slabší stránkou projektu než jeho technická realizace a podpora.

Aby data v systému CEMUZ byla pokud možno jednotná a konzistentní, k tomu má sloužit „Múzejný tezaurus“, neboli „Riadená terminológia“, jednotný systém nabídky „správných“ jmen, názvů, výrazů. Je to totéž, pro co my přebíráme od českých knihovníků původně anglické označení „národní autority“ a co teprve začínáme připravovat jako nadstavbu nad knihovnickou bází autorit. Slovenský „“ je vybudovaný na zelené louce podle pravidel CCO, na knihovnách je nezávislý, po technické stránce je modernější a hlavně už  je hotový. Ale zatím je v podstatě prázdný. Nějaká data (korporace) byla převzata od knihoven (SNK), ale to je pro muzea spíše okrajové. Hromadně budou přidány všechny dosud používané výrazy, ale bude to vyžadovat ještě obrovskou odbornou práci s jejich vyčištěním. Opět ten věčný problém slovenského muzejníctva – průzkumníci a ženisté odvedli skvělou práci, ale vojska dále dřímají.

Slovenský CEMUZ nám může být dobrým porovnávacím příkladem. V mnoha aspektech jednoznačně příkladem kladným. Bylo by škoda se nepoučit.