Dvě tváře on-line katalogu

Jednoznačným pozitivem fenoménu označovaného jako Web 2.0 je i širší a uživatelsky vstřícnější nabídka ovládacích prvků na webových stránkách. Pokročilejší uživatelé je budou znát spíše pod originálními názvy – tag cloud, faceted browsing, social bookmarking…
Podíváme-li se na digitální prezentace sbírek našich muzeí, najdeme i skutečně povedené virtuální sbírky, nicméně těch, které by se inspirovaly výše zmíněným trendem je poskrovnu. Není samozřejmě nutné být „trendy“ a „in“ za každou cenu, ale trocha čerstvé vody by ani v tradičně konzervativním muzejním rybníce neškodila.

Častým nedostatkem bývá zejména:

• komplikované zadávání vstupních údajů pro vyhledávání,
• nedostatečný a/nebo nesrozumitelný obsah hemžící se zkratkami odborných termínů,
• chaotické označování téhož různými nebo různě zapsanými názvy,
• komplikovaná dohledatelnost základních obsahových položek (zkuste si fulltextově najít žulu nebo vápenec ve Virtuálním muzeu České geologické služby).

Pro inspiraci se můžeme podívat na způsob vyhledávání v on-line katalogu Galerií výtvarného umění v San Franciscu. Přístup sanfranciských galeristů je blízký pohledu běžného laického návštěvníka webových stránek. Přímo na úvodní stránce katalogu je k dispozici dynamicky generovaný soupis typů předmětů, míst provenience, jmen umělců atd. Na každou kategorii lze kliknout a ihned pozorovat výsledek filtrování (tj. předměty, které jsou v ní zařazeny), dále zpřesňovat výběr zanořováním do podkategorií a kombinovat podmínky, kterým musejí zobrazované objekty vyhovovat. Lze se tak velmi rychle dopracovat např. ke všem rytinám Václava Hollara s motivy ptáků a zobrazit si jejich detaily. Jednoduché, intuitivní, uživatelsky přívětivé – na své si přijde kunsthistorik, student hledající podklady pro středoškolskou práci i potenciální návštěvník muzea, který právě brouzdá internetem.