Videosekvence

Kapitola z příručky Digitální dokumentace objektů kulturní, historické a vědecké hodnoty

Digitalizace

Zpracování primárního obrazu přímo snímaného digitální videokamerou se samozřejmě výrazně liší od digitalizace již hotových filmových děl uložených na klasických filmových pásech nebo analogových videokazetách.

Typickou oblastí nasazení videodokumentace je natáčení kulturních a společenských akcí, událostí, jevů (např. ve folkloristice a etnografii); značné uplatnění nachází i v zoologii nebo při dokumentaci průběhu skrývkových prací (archeologie, medievalistika, geologie, mineralogie). Zejména pro bezpečnostní účely lze videosekvencí využít pro přehledové dokumentační snímky depozitářů a celých výstavních instalací.

Technické vybavení

Lze rozdělit na vlastní videotechniku, a vybavení nezbytné pro další zpracování a ukládání digitálních obrazových dat v laboratoři. V dalším textu je dále komentováno pouze skutečně nezbytné vybavení umožňující základní digitalizaci objektů historické, kulturní a vědecké hodnoty.

Ateliér

Natáčení ateliérových videosnímků se pro potřeby dokumentace obvykle nevyužívá. Mnohem častější je záznam pro potřeby prezentační, výukové atd.

Vzhledem k obdobným nárokům většinou vyhovuje standardní ateliér používaný pro digitalizaci statického obrazu.

Mnohem častější je interiérové (ale i exteriérové) snímání kompletních instalací, depozitárních souborů nebo kulturních akcí.

Digitální videokamera

Vzhledem k téměř výlučné práci v terénu vystupuje do popředí výdrž baterie a kapacita záznamového média. Nezanedbatelná není ani hmotnost vybavení. Zcela nevyhovující jsou však obvykle malé ruční kamery.

Minimální i optimální kvalitativní požadavky vždy vycházejí z konkrétních podmínek nasazení a jejich podrobná specifikace nemá praktický smysl.

Stativ

Základním parametrem stativu je samozřejmě jeho mechanická stabilita. Zcela nevyhovující jsou v tomto ohledu levné komerční výrobky určené pro montáž lehkých amatérských kamer. Při výběru je třeba posoudit způsob nastavování polohy kamery a řešení její aretace. Vhodným doplňkovým vybavením je integrovaná libela umožňující přesné nastavení vertikální a horizontální osy. Hmotnost stativu obvykle hraje jen podružnou roli.

Pro realizaci záběrů z pohybující se kamery je vhodným doplňkem alespoň improvizovaný steadicam umožňující zcela plynulý přesun kamery a kameramana v průběhu záznamu. Využít se dá nejen v exteriéru, ale i pro přehledovou dokumentaci výstavních sálů, lapidárií, rozsáhlých depozitářů.

Pomocné osvětlení

Používá se k dosvícení snímaných objektů při práci v terénu. Musí mít dostatečný výkon a přijatelnou barevnou teplotu neovlivňující přirozené podání barev.

Kritickým parametrem je obvykle kapacita akumulátorů. Pro dlouhodobější práci je nezbytná sada akumulátorů ve výměnném provedení, popř. síťový napájecí zdroj.

Mikrofon

Mimo snímání živých kulturních a společenských akcí se využívá jen omezeně (např. dokumentace hracích strojků), proto obvykle postačí zařízení vestavěné v kameře. V případě natáčení v terénu je nezbytný směrový mikrofon s větrným krytem.

DVD video recorder

Je nejvhodnější inteligentní záznamové zařízení ukládající obraz z kamery přímo či nepřímo na DVD v normované kvalitě.

Přepisová zařízení

Umožňují konverzi obrazového záznamu uloženého na filmovém pásu do digitální podoby. Z důvodu vysoké ceny se nepředpokládá jejich přímé využití, ale přepisové práce budou zadávány specializovaným firmám.

Pracovní postup

Příprava objektu

Předmět se pro natáčení připraví stejným způsobem jako v případě snímání statických záběrů. Pro potřeby videodokumentace v ateliéru lze navíc využít točnu, která umožní plynulou rotaci předmětu v průběhu natáčení a tedy i postupné snímání všech jeho stran.

Zcela odlišná situace nastává u živých dokumentárních záběrů jevů a situací, které lze jen minimálně (či vůbec nelze) aranžovat; někdy je jakákoli úprava s ohledem na cíle dokumentace vysloveně nežádoucí.

Postup snímání

Digitalizace probíhá obdobným způsobem jako u statického obrazu. Protože účelem videodokumentace je zachycení pohybu, měly by se v průběhu záznamu v maximální míře projevit pohybové charakteristiky objektu, popř. proběhnout úplná rotace na ateliérové točně. U kombinovaných zvukově-obrazových záznamů je žádoucí zachycení maximální délky a šíře zvukového projevu.

Editace

Na rozdíl od statických obrazových dat mají surová videodata často značně sníženou estetickou hodnotu. Tu získávají teprve zpracováním do podoby finálního videosnímku.

Technické vybavení

Vybavení má obdobný charakter jako v případě editace statických obrazových dat. S ohledem na vyšší náročnost na výkon procesoru a intenzivnější využití hardwaru vůbec, je zapotřebí volit zařízení s výrazně vyššími kvalitativními parametry i v základní konfiguraci.

Hardware

DVD video recorder, počítač s odpovídající střihovou kartou, je nutný kalibrovaný náhledový monitor (postačí i kvalitní TV).

Software

• profesionální grafické programy pro zpracování videa (Adobe Premiere Pro, Avid, Pinnacle)
• amatérské, freewarové a Open Source alternativy (Ulead Video Studio, Video edit, Arcsoft Videoimpression, Windows Movie Maker, VirtualDub, Kino, řada programů dodávaných s kamerami)

Pracovní postup

Před startem záznamu se spustí přehrávací zařízení a nastaví se korekce, intenzita signálu a kvalita modulace. Pokud jsou vlastnosti signálu přijatelné je možno přikročit k vlastnímu přepisu (zapisování do počítače). Dnešní DV camcordéry a další zařízení obvykle komunikují s počítačem obousměrně a proto ve většině případů není nutno obrazové korekce dodatečně dolaďovat.

Po stažení do počítače probíhají typicky tyto operace s videodaty:

1. přejmenování souboru

Pravidla pro přidělování jmen jsou uvedena v samostatné kapitole Pravidla pro pojmenování datových souborů.

2. základní střih

Zejména střih úvodní a koncové scény, vystřižení případných technických pauz a "přebrebtů".

3. uložení neupravených dat

Tj. vytvoření základního datového souboru s videodaty, který slouží jako výchozí materiál pro budoucí úpravy. Doporučuje se souběžné uchování videosekvencí na patřičně označené videokazetě digitálního formátu (např. MiniDV, DVCAM).

Provedení následujících zásahů (popř. i základní střih) spadá do kompetence specializovaného studia a je prováděno teprve v případě dalšího využití konkrétních videodat:

4. úprava podání barev, jasu, kontrastu (popř. zvukové složky záznamu)

Obdobně jako u statické obrazové dokumentace závisí tato fáze na možnosti kalibrace videokamery a monitoru počítače, na kterém úprava probíhá.

5. konečný střih, titulkování

Sestřihání do výsledné podoby dokumentu, opatření celoobrazovými vysvětlujícími titulky a/nebo spodními titulky jazykových verzí.

6. export do cílových formátů

Tvorba samostatných, různě formátovaných a komprimovaných souborů pro archivaci, prezentaci a další využití.