Zvuk

Z WikiCITeM

Kapitola z příručky Digitální dokumentace objektů kulturní, historické a vědecké hodnoty

Pro vlastní dokumentaci sbírkových předmětů hraje samostatný záznam zvuku spíše podružnou roli. Naopak je jednou ze základních metod dokumentace jevů, zvláště v oblasti etnografické, muzikologické nebo zoologické. Ve většině případů se dává přednost záznamu digitální videokamerou a práce se zvukem bez obrazové složky se omezuje na přepis již existujících nahrávek uložených v analogové podobě a na záznam těch jevů, u nichž je obrazová stránka buď snadno postradatelná, anebo obtížně poříditelná.

Digitalizace

Se zvukem přímo vytvořeným v digitální podobě se lze setkat jen zcela výjimečně (digitální hudba). Pro práci se zvukem a jeho převod z analogové do digitální podoby je nezbytné alespoň základní studiové vybavení. Není však nutné akustické studio, neboť záznam na mikrofon se omezuje prakticky jen na nahrávání v terénu. To však vyžaduje poněkud modifikované vybavení (transport, napájení atd.) a také předpokládaná kvalita záznamu bývá pravidelně nižší.

Technické vybavení

Přepis zvuku z analogových nosičů předpokládá dostupnost vhodného přehrávacího zařízení s elektrickým výstupem (resp. živého zdroje zvuku - řečník, hudební produkce atd.), příslušných analogově-digitálních (A/D) převodníků a softwarových nástrojů pro editaci výsledného digitálního formátu.

Přehrávací aparatura

Zařízení umožňující čtení (přehrání) analogového zvukového záznamu na příslušném originálním nosiči. Výběr je omezen dostupností těchto přístrojů, která se směrem do minulosti dále snižuje.

Základním požadavkem je co nejlepší technický stav a dokonale zvládnutá obsluha, neboť se rozhodující měrou odrážejí ve výsledné zvukové kvalitě přepisu a jeho věrnosti originálu. Údržbu a nastavení musí provést specialista. Dodatečně už nelze nikdy žádnou původní informaci přidat.

Přehrávání starých gramofonových desek či fonografických válečků v akustickém studiu je náročná a výjimečná metoda používaná spíše v kontextu "zvukové archeologie" na starých zařízeních bez elektrického výstupu (cca do poloviny 20. stol.). V případě šelakových desek je naopak téměř vždy preferováno přehrávání na modifikovaných moderních gramofonech (s možností regulace rychlosti, výměny hrotů dle profilu drážky atp.) se specializovanými gramofonovými předzesilovači.

A/D - převodník

Realizuje vlastní převod analogového signálu z přehrávacího zařízení (popř. zesilovače) do digitální podoby. Uložením digitálního signálu z výstupu převodníku de facto vzniká nový (potenciálně sbírkový) předmět, který bude v této podobě fixován pro budoucnost.

Obecně kvalitnější je použití externího zařízení. Postačuje však i zvuková karta integrovaná do počítače.

Pracovní postup

1. Příprava přepisu (záznamu)

Přehrávací zařízení (resp. mikrofon snímající živý zdroj zvuku) se přímo propojí s příslušným převodníkem (zvukovou kartou), popř. se použije korekční předzesilovač. Podle technické specifikace se založí záznamové médium s nahrávkou do příslušného zařízení a připraví k reprodukci.

Velkou pozornost je třeba věnovat odrušení přenosové trasy k A/D převodníku (zvukové kartě), aby do záznamu nevstupovaly rušivé interference (vliv zemních smyček, frekvence el. sítě atd.).

Nastavení kvality a frekvence A/D převodu (zvukové karty) musí odpovídat kvalitě výchozího signálu. Skutečným minimem je 16b/44 kHz (zvukové CD), pro náročnější účely lze doporučit i 24b/96 kHz.

2. Snímání záznamu

Před startem záznamu se spustí přehrávací zařízení a nastaví se korekce, intenzita signálu a kvalita modulace. Pokud jsou vlastnosti signálu přijatelné, je možno přikročit k vlastnímu přepisu (záznamu do počítače).

Editace

Správným způsobem pořízená digitální audiodata jsou prakticky ihned použitelná pro další práci nebo uložení. Zvláště u historických nahrávek lze však dodatečnou úpravou částečně zmírnit vliv stáří záznamového média na zvukovou kvalitu přepisu.

Technické vybavení

Hardware

Výpočetní výkon počítače obvykle není kritický - vyhovuje běžný hardware současné střední třídy. Důležitá je dostatečná kapacita operační a diskové paměti pro uložení a pozdější zpracování záznamu a kvalitní zvuková karta umožňující práci ve vyšších vzorkovacích frekvencích (96 kHz a více u profesionálních typů).

Zvýšenou pozornost vyžaduje elektromagnetické odrušení přenosové cesty až po převod signálu do digitální podoby.

Software

  • profesionální programy pro zpracování zvuku (Adobe Audition - dříve známý jako CoolEdit Pro, Steinberg WaweLab, Soundforge)
  • amatérské, freewarové a Open Source alternativy (Nero SoundTrax, Nero Wave Editor, Audacity, Goldwave, řada jednoduchých programů dodávaných se zvukovými kartami)

Pracovní postup

Vždy je třeba dát přednost dokonalému nastavení celé aparatury před dodatečným upravováním záznamu pomocí softwarových prostředků. Po stažení do počítače probíhají typicky tyto operace s audiodaty:

1. přejmenování souboru

Pravidla pro přidělování jmen jsou uvedena v samostatné kapitole Pravidla pro pojmenování datových souborů

2. základní střih

Případné zkrácení záznamu ve startovní a/nebo koncové části. Střih by měl být citlivý (nikoli až k samotné modulaci); pro pozdější profesionální úpravy je vhodné i ponechání vzorku šumu pozadí, šumu zaváděcí pásky, aktuálního pásku a původního (přepsaného) záznamu.

3. uložení neupravených dat

Tj. vytvoření základního datového souboru se zvukovými daty, který slouží jako výchozí materiál pro budoucí úpravy. Tento soubor by měl být uložen v nekomprimované nebo bezeztrátově komprimované podobě - tedy nikoli MP3, Minidisk apod. !

Provedení následujících zásahů spadá do kompetence profesionála - zvukaře a je zásadně prováděno teprve v případě dalšího využití konkrétních audiodat a jen na kopii originálního datového souboru.

4. úprava úrovně modulace (normalizace), popř. použití filtrů a efektů

Prosté modulační vyvážení či základní nezbytné úpravy lze provést virtuálně v NLE editoru typu Samplitude či Nuendo. Modulační změny by měly u profesionálních záznamů (typicky rozhlasové pásy) respektovat úrovně používané v dané době a technické generaci (např. stroje typu Jansen - mono Studer a obdoby - stereofonní Studer-Mechlabor). V případě starých nahrávek lze kvalitu zlepšit potlačením (filtrací) šumu a praskání. Obvyklou úpravou bývá plynulé zesílení a zeslabení na začátku resp. konci záznamu.

5. konečný střih

Úprava délky záznamu, vystřižení zvukově nebo obsahově nevyhovujících částí. Vždy se řídí požadavky konkrétního způsobu využití nahrávky.

6. export do cílových formátů

Konverze do formátů použitých pro přenos a vysílání nahrávky. Závisí na způsobu distribuce (rozhlas, internet atd.).