V posledním loňském čísle elektronického časopisu RLG DigiNews vyšla série článků, které se zabývají úlohou digitální sbírkové dokumentace v moderním muzeu, zejména s ohledem na nutnost tato data dlouhodobě spravovat a uchovávat. Hned dvě myšlenky prezentované G. Weibelem v prvním z textů si jistě zaslouží citaci a komentář.
O tom, že práce s digitálními obrazovými daty může být velká “alchymie”, se už přesvědčila řada muzejních fotografů a dokumentátorů. Svébytnou kapitolou je digitální dokumentace starých rukopisů, tisků a grafik, kdy je třeba zároveň postihnout jak obsahovou, tak i výtvarnou stránku díla.
Skutečně prakticky zaměřenou příručku představuje Digital Restoration Workbook – publikace vytvořená pro potřeby projektu DIAMM, zabývajícího se archivací středověkých rukopisných hudebnin. Zde se lze nejen dozvědět o samotných technikách úpravy obrazu, ale seznámit se i s možnostmi kalibrace zobrazovacích zařízení a velmi podrobně zejména s ovládáním softwarového nástroje Adobe Photoshop (29. 1 .2010 – odkaz vede pouze na stránku, kde jsou dnes již bohužel nefunkční linky a e-mailová adresa poskytovatele).
Po uzavření schvalovacího procesu a závěrečném hlasování se 1. května o půlnoci stal Open Document Format (ODF) oficiálně přijatým standardem ISO/IEC s číslem 26300. Celou anabázi na cestě k otevřenému, dokumentovanému formátu, který je jedním z předpokladů i pro vážně míněnou archivaci digitálních dat přehledně popisuje např. zpravodajský server Root.cz.
Nikdo z řadových muzejníků samozřejmě nemusí studovat specifikaci nově přijatého standardu. Chceme-li ale přispět k trvanlivosti a univerzální čitelnosti námi vytvářených datových souborů, lze jen doporučit používání tohoto formátu. Který software s ním v současnosti dokáže pracovat (nebo to v nejbližší době bude umět), lze zjistit z přehledné tabulky, (která již dnes 29. 1. 2010 na dané adrese bohužel není).
Jeden z příspěvků přednesených na nedávné konferenci “Museums and the Web 2006″ v americkém Albuquerque obsahoval mimo jiné shrnutí postupů pro zajištění dlouhodobé trvanlivosti digitálního obsahu. Autorky z Národní lékařské knihovny USA daly jedné z kapitol dokonce příznačný název – Příručka pro přežití. Komu se nechce studovat plný text, může strategii pro přežití svých digitálních dat v technologické počině konfrontovat alespoň s velmi volným českým překladem.
Po přečtení naší příručky “Digitalizace…” si jistě pamatujete, že zde byla řeč i o různých způsobech pojmenovávání datových souborů vytvářených při digitalizaci. Proč jsou ale některé způsoby vhodnější než jiné? Proč by jméno souboru nemělo obsahovat určité znaky? Odpovědi na tyto otázky najdete v krátkém článku Recommendations for Limitations on Image Filenaming (v angličtině).
