V první díle jsme se seznámili s tím, jakým způsobem lze řešit problém ukládání digitálních dat, jaké jsou základní rozdíly mezi jejich krátkodobým a dlouhodobým uchováním. Mnozí (nebo nemnozí?) zjistili, že vypálení na CD nebo DVD média není zdaleka tou nejjistější ani nejefektivnější metodou datové archivace. S ohledem na speciální určení velkokapacitních páskových pamětí, a tedy i jejich komplikované nasazení v muzejním prostředí, věnujeme dnešní i všechny příští díly vytvoření datového úložiště založeného na principu magnetického záznamu na pevný disk.

Více…

Dnes se na našich webových stránkách setkáváte s prvním dílem slibovaného seriálu věnovaného konkrétnímu postupu při budování datového úložiště. Modelem bude systém určený pro dlouhodobé uchování digitálních dat Moravského zemského muzea a Technického muzea v Brně. Než se ale dostaneme ke konkrétnímu technickému řešení, ponoříme se alespoň v tomto prvním díle do teorie.

I. díl

Proč potřebujeme dlouhodobě uchovávat digitální data? Jak dlouho je chceme mít k dispozici? Která záznamová média pro tento účel využijeme?

Více…

V posledním loňském čísle elektronického časopisu RLG DigiNews vyšla série článků, které se zabývají úlohou digitální sbírkové dokumentace v moderním muzeu, zejména s ohledem na nutnost tato data dlouhodobě spravovat a uchovávat. Hned dvě myšlenky prezentované G. Weibelem v prvním z textů si jistě zaslouží citaci a komentář.

Více…

O tom, že práce s digitálními obrazovými daty může být velká “alchymie”, se už přesvědčila řada muzejních fotografů a dokumentátorů. Svébytnou kapitolou je digitální dokumentace starých rukopisů, tisků a grafik, kdy je třeba zároveň postihnout jak obsahovou, tak i výtvarnou stránku díla.

Skutečně prakticky zaměřenou příručku představuje Digital Restoration Workbook – publikace vytvořená pro potřeby projektu DIAMM, zabývajícího se archivací středověkých rukopisných hudebnin. Zde se lze nejen dozvědět o samotných technikách úpravy obrazu, ale seznámit se i s možnostmi kalibrace zobrazovacích zařízení a velmi podrobně zejména s ovládáním softwarového nástroje Adobe Photoshop  (29. 1 .2010 – odkaz vede pouze na stránku, kde jsou dnes již bohužel nefunkční linky a e-mailová adresa poskytovatele).

Po uzavření schvalovacího procesu a závěrečném hlasování se 1. května o půlnoci stal Open Document Format (ODF) oficiálně přijatým standardem ISO/IEC s číslem 26300. Celou anabázi na cestě k otevřenému, dokumentovanému formátu, který je jedním z předpokladů i pro vážně míněnou archivaci digitálních dat přehledně popisuje např. zpravodajský server Root.cz.

Nikdo z řadových muzejníků samozřejmě nemusí studovat specifikaci nově přijatého standardu. Chceme-li ale přispět k trvanlivosti a univerzální čitelnosti námi vytvářených datových souborů, lze jen doporučit používání tohoto formátu. Který software s ním v současnosti dokáže pracovat (nebo to v nejbližší době bude umět), lze zjistit z přehledné tabulky, (která již dnes 29. 1. 2010 na dané adrese bohužel není).