Dlouho odkládaný poslední díl seriálu o budování společného datového úložiště Moravského zemského muzea a Technického muzea v Brně popisuje organizační zajištění jeho fungování a pokusí se i kriticky zhodnotit zkušenosti získané v průběhu projektu.
Více…
Ve vyčerpávajícím (obsahem i délkou) příspěvku na konferenci Museums and the Web 2009 v Indianapolis se Ari Davidow podělil o zkušenosti s dlouhodobých uchováním digitálního obsahu. Mimo nákladové rozvahy mezi outsourcingem a vývojem vlastního řešení stojí za pozornost samotný výsledek – inovativní spojení správce webových stránek (CMS) Drupal, open-source archivu digitálních dat (DAMS) Fedora a internetového datového úložiště Amazon Web Services.
Projekt s případnou zkratkou TAPE se zabývá digitalizací a uchováváním audiovizuálních dat. Jedním z jeho výstupů je on-line příručka velmi detailně popisující jednotlivé fáze digitalizace audio- nebo videomateriálů. Zájemce jistě neodradí ani angličtina, zato příjemně potěší množství připojené dokumentace a odkazů na další zdroje.
V oficiální zprávě podepsané generálním ředitelem UNESCO se mimo jiné dočteme, že “Povodně a požáry, bouře a zemětřesení mohou zničit toto dědictví ze dne na den. Války, krádeže a vandalizmus, i obyčejná lidská nevšímavost zničili a stále ničí mnoho sbírek.”
Jaká audiovizuální data naše muzeum zpracovává? Je jejich kolekce vhodně organizována? Máme přehled o jejím obsahu? Budeme jej mít až ze svého pracoviště odejde fotograf / kameraman / pověřený dokumentátor? Někdy je lepší nevědět… ale toto je určitě jiný případ!
V minulém díle našeho seriálu jsme provedli malou analýzu svých potřeb a možností při vytváření bezpečného datového úložiště. Proč se však pouštět do sestavování tak náročného systému na vlastní pěst, případně ve spolupráci s jiným nedokonale vybaveným muzeem? Proč nesvěřit starost o naše data externím odborníkům?
Ano, i tato možnost samozřejmě existuje, nicméně měli bychom si dobře uvědomit, že cena na míru vytvořeného (aneb, jak obchodníci rádi říkají, “customizovaného”) řešení bude odpovídat cenám, za jaké si obdobné systémy pořizují uživatelé se srovnatelnými nároky na bezpečnost. A kdo že to je? Samozřejmě velké vývojářské a technologické firmy, bankovní sektor, pojišťovnictví… Nechceme-li se dostat do křížku s profesionalitou muzejní práce, nezbývá než srovnávat hodnotu našich dat s hodnotou patentů nebo údajů o výrobě či klientech. Najednou se pohybujeme v cenových relacích daleko za rozpočtovým horizontem malého muzea…
