U dolního okraje snímku číslo 305.
Autorem projektu z roku 1930 byl architekt Otto Eisler, stavba byla realizována v roce 1931, drobné úpravy včetně sadových probíhaly do roku 1933.
Bližší popis stavby viz snímek č. 20.30-615.
Autorem projektu z roku 1930 byl architekt Otto Eisler, stavba byla realizována v roce 1931, drobné úpravy včetně sadových probíhaly do roku 1933.
Bližší popis stavby viz snímek č. 20.30-615.
Autorem projektu z roku 1930 byl architekt Otto Eisler, stavba byla realizována v roce 1931, drobné úpravy včetně sadových probíhaly do roku 1933.
Bližší popis stavby viz snímek č. 20.30-615.
Autorem projektu z roku 1930 byl architekt Otto Eisler, stavba byla realizována v roce 1931, drobné úpravy včetně sadových probíhaly do roku 1933.
Bližší popis stavby viz snímek č. 20.30-615.
Autorem projektu z roku 1930 byl architekt Otto Eisler, stavba byla realizována v roce 1931, drobné úpravy včetně sadových probíhaly do roku 1933.
Bližší popis stavby viz snímek č. 20.30-615.
Autorem projektu z roku 1930 byl architekt Otto Eisler, stavba byla realizována v roce 1931, drobné úpravy včetně sadových probíhaly do roku 1933.
Bližší popis stavby viz snímek č. 20.30-615.
Autorem projektu z roku 1930 byl architekt Otto Eisler, stavba byla realizována v roce 1931, drobné úpravy včetně sadových probíhaly do roku 1933.
Bližší popis stavby viz snímek č. 20.30-615.
Historie První brněnské strojírny začala příchodem Johanna Reiffa (1772 – 1820) a Jakuba Friedricha Schölla (1770 – 1841) z Württemberku do Šlapanic v roce 1814. V roce 1816 založili ve Šlapanicích přádelnu Johann Reiff & Comp. V roce 1818 se k nim připojil Heinrich Alexander Luz, který po Reiffovi smrti v roce 1821 podnik převzal a zaměřil na výrobu parních strojů a to jako první firma v Rakousku-Uhersku. V roce 1836 došlo k přesunu strojírenské výroby na Olomouckou ulici a definitivnímu oddělení strojírny od původní přádelny. Firma nadále fungovala pod názvem “K.k. priv. Maschinenfabrik H. A. Luz, Brünn”. V roce 1852 H. A. Luz zemřel a firmu po něm převzal jeho syn Karl. V letech 1857–1862 došlo díky značnému rozmachu firmy k přistavění kotlárny a slévárny. Podnik byl nejvýznamnějším výrobcem parních strojů v Brně.
V roce 1872 se firma spojila s firmou “Thomas Bracegirdle & Sohn” a vznikla Erste Brünner Maschinen-Fabriks-Gesellschaft. Důsledkem celosvětové krize 1873 byl provoz původní Bracegirdleovy továrny byl úplně zrušen a její výroba byla přesunuta na ulici Olomoucká. Došlo také k redukci výrobního sortimentu – výroba strojů pro textilní průmysl byla zcela zastavena.
V roce 1902 se firma spojila se strojírnou Friedricha Wanniecka, nacházející se na ulici Trnitá. První brněnská strojírenská byla na počátku 20. století považována za jednu z nejvýznamnějších strojíren Rakouska-Uherska, před první světovou válkou zaměstnávala téměř 1500 zaměstnanců.
Po 1. světové válce se První brněnská strojírenská stala akciovou společností a sloučila se se společnostmi Brand a Lhullier. Od roku 1926 byl generálním ředitelem firmy Anton Hödl, rodák z Innsbrucku, který vedl společnost až do roku 1945. V letech 1929-1930 byla výroba v bývalé Vaňkovce na ulici Trnitá úplně zrušena a tamější sortiment byl vyráběn v provoze na ulici Olomoucká. Areál byl proto rozšířen o novou halu, která zasahovala až na ulici Táborská. Výroba byla v tomto období zaměřena na vysokotlaké parní kotle a turbíny a stroje pro cukrovarnický a keramický průmysl. Firma zaměstnávala 2000 lidí. Během druhé světové války byla firma začleněna do koncernu Hermann Göring Werke a v dubnu 1945 vybombardována. 27. 12. 1945 byla První brněnská znárodněna a začleněna pod národní podnik První brněnská a Královopolská strojírna. V roce 1950 se oddělila Královopolská strojírna a nově vzniklá společnost nese název První brněnská strojírna, závody Klementa Gottwalda, n. p. Vedle brněnského provozu byly založeny pobočné závody v Tlmačích, Velké Bíteši a Třebíči, později i v Mikulově a Oslavanech.
Po změnách v r. 1989 prošla společnost hlubokou restrukturalizací. V r. 1993 byl založen společný podnik s nadnárodním koncernem Asea Brown Boveri, který nesl jméno ABB První brněnská strojírna a který byl v dalších letech, již bez účasti První brněnské strojírny postupně rozdělen dle výrobního zaměření a jeho jednotlivé části přešly do rukou nových majitelů. Dnes jsou tyto závody v majetku společností Siemens, Alstom a Austrian Energy.
Tradiční značku, jejímž držitelem je První brněnská strojírna a.s., nesou na základě zvláštních dohod také První brněnská strojírna Třebíč, a.s. a První brněnská strojírna Velká Bíteš, a.s., které jsou dnes zcela samostatnými akciovými společnostmi.
Historie První brněnské strojírny začala příchodem Johanna Reiffa (1772 – 1820) a Jakuba Friedricha Schölla (1770 – 1841) z Württemberku do Šlapanic v roce 1814. V roce 1816 založili ve Šlapanicích přádelnu Johann Reiff & Comp. V roce 1818 se k nim připojil Heinrich Alexander Luz, který po Reiffovi smrti v roce 1821 podnik převzal a zaměřil na výrobu parních strojů a to jako první firma v Rakousku-Uhersku. V roce 1836 došlo k přesunu strojírenské výroby na Olomouckou ulici a definitivnímu oddělení strojírny od původní přádelny. Firma nadále fungovala pod názvem “K.k. priv. Maschinenfabrik H. A. Luz, Brünn”. V roce 1852 H. A. Luz zemřel a firmu po něm převzal jeho syn Karl. V letech 1857–1862 došlo díky značnému rozmachu firmy k přistavění kotlárny a slévárny. Podnik byl nejvýznamnějším výrobcem parních strojů v Brně.
V roce 1872 se firma spojila s firmou “Thomas Bracegirdle & Sohn” a vznikla Erste Brünner Maschinen-Fabriks-Gesellschaft. Důsledkem celosvětové krize 1873 byl provoz původní Bracegirdleovy továrny byl úplně zrušen a její výroba byla přesunuta na ulici Olomoucká. Došlo také k redukci výrobního sortimentu – výroba strojů pro textilní průmysl byla zcela zastavena.
V roce 1902 se firma spojila se strojírnou Friedricha Wanniecka, nacházející se na ulici Trnitá. První brněnská strojírenská byla na počátku 20. století považována za jednu z nejvýznamnějších strojíren Rakouska-Uherska, před první světovou válkou zaměstnávala téměř 1500 zaměstnanců.
Po 1. světové válce se První brněnská strojírenská stala akciovou společností a sloučila se se společnostmi Brand a Lhullier. Od roku 1926 byl generálním ředitelem firmy Anton Hödl, rodák z Innsbrucku, který vedl společnost až do roku 1945. V letech 1929-1930 byla výroba v bývalé Vaňkovce na ulici Trnitá úplně zrušena a tamější sortiment byl vyráběn v provoze na ulici Olomoucká. Areál byl proto rozšířen o novou halu, která zasahovala až na ulici Táborská. Výroba byla v tomto období zaměřena na vysokotlaké parní kotle a turbíny a stroje pro cukrovarnický a keramický průmysl. Firma zaměstnávala 2000 lidí. Během druhé světové války byla firma začleněna do koncernu Hermann Göring Werke a v dubnu 1945 vybombardována. 27. 12. 1945 byla První brněnská znárodněna a začleněna pod národní podnik První brněnská a Královopolská strojírna. V roce 1950 se oddělila Královopolská strojírna a nově vzniklá společnost nese název První brněnská strojírna, závody Klementa Gottwalda, n. p. Vedle brněnského provozu byly založeny pobočné závody v Tlmačích, Velké Bíteši a Třebíči, později i v Mikulově a Oslavanech.
Po změnách v r. 1989 prošla společnost hlubokou restrukturalizací. V r. 1993 byl založen společný podnik s nadnárodním koncernem Asea Brown Boveri, který nesl jméno ABB První brněnská strojírna a který byl v dalších letech, již bez účasti První brněnské strojírny postupně rozdělen dle výrobního zaměření a jeho jednotlivé části přešly do rukou nových majitelů. Dnes jsou tyto závody v majetku společností Siemens, Alstom a Austrian Energy.
Tradiční značku, jejímž držitelem je První brněnská strojírna a.s., nesou na základě zvláštních dohod také První brněnská strojírna Třebíč, a.s. a První brněnská strojírna Velká Bíteš, a.s., které jsou dnes zcela samostatnými akciovými společnostmi.
