Zasedací síň s uspořádáním do U, na čelní stěně nápis CONCORDITER CONSTANTER, pod ním 7 křesel pro šest mistrů a velmistra, strop s hvězdami. Stavitel Václav Dvořák?
Přefocený pozitiv.
Rozsáhlý šestipatrový bytový komplex je tvořem třemi křídly a vnitřním prostorným dvorem, přístupným z Merhautovy ulice. Areál se vyznačuje minimalistickou estetikou a snahou o maximální snížení stavebních nákladů, proto jsou uliční fasády (dnes památkově chráněné) řešeny velmi jednoduše - osy typizovaných oken se střídají s liniemi nevelkých balkonů. Horizontálnost a monumentalitu stavby zdůrazňuje výrazná korunní římsa. Fasády, orientované do dvora, působí odlehčeně díky vystupujícícm balkonům, které se rytmicky střídají s okenními osami a vertikálními schodišťovými okny. Na každém patře jednotlivé domovní sekce se nacházejí vždy dva dvoupokojové byty s balkonem do dvora a jeden menší byt s obytnou kuchyní a balkonem orientovaným do ulice. Mírný sklon terénu umožnil vybudovat na východní straně pozemku suterenní obchodní prostory. Obytné trakty jsou přístupné ze dvora, což bylo typické pro vídeňské bytové komplexy stejně jako vnitřní veřejné dvory s parkovou úpravou.
Bližší popis domu viz snímek 20.30-573.
Bližší popis domu viz snímek 20.30-573.
Bližší popis domu viz snímek 20.30-573.
Bližší popis domu viz snímek 20.30-573.
Vila pro židovskou rodinu Wittalových byla postavena v příkrém svahu ve stylu funkcionalismu. Hmotu dvoupatrové stavby tvoří jednoduchý kvádr, ke kterému jsou připojeny hmoty oválné zahradní terasy a pravoúhlého rizalitu. Do suterénu architekt umístil obslužné provozy, horní dvě patra tvoří dvě téměř shodné bytové jednotky přístupné z elegantního točitého schodiště. Oba byty jsou rozděleny na část obslužnou, orientovanou do ulice, a obytné místnosti s výhledem do zahrady, mezi něž patří i prosklené prostory nárožní verandy. Velká oválná terasa je přístupná z bytu v prvním patře, k hornímu bytu náleží balkon. Snaha o organickou práci s hmotou se projevila v zaoblených tvarech schodišť i vstupního rizalitu a v použití nautických detailů kruhových oken a lodních zábradlí.
Bližší popis domu viz snímek 20.30-573.
Snímek pořízen pravděpodobně přímo ve výrobním podniku, pozadí vytvořeno zavěšenou látkou. Přímý an face záběr, ovládací šroub nakloněn dolů, na rámu velký plastický nápis Friedrich Wannieck Brünn. Oproti snímku 20.30 - 175 posun záběru doprava.
Friedrich Wannieck (18. 7. 1838 Brno – 21. 4. 1919 Merano) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti.
Pocházel z brněnské soukenické rodiny. Vystudoval polytechniku ve Vídni a Karlsruhe a v roce 1865 začal podnikat ve strojírenství. Spolu s Philipem Jellinkem založil v Brně na ulici Trnitá č.19 a 21 menší továrnu sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. Začátkem roku 1867 zahájili sériovou výrobu difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska koncem roku 1868 se stal Friedrich Wannieck jediným vlastníkem továrny, která pod jeho vedením prosperovala celých 20 let. V r. 1887 v ní pracovalo 250 dělníků.
V březnu 1888 nastoupil do Vaňkovky nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu. V letech 1888-1889 byla postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně), zahájena stavba nové kotelny a zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly v letech 1890-91 použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o severní přístavbu a parní stroje typu Sulzer byly vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa Edmund Gams a technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již také nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
V letech 1901-1902 tedy proběhla fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS). Ztrátu samostatnosti vynahradil závodu perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky Vaňkovku rozšířili a zahájili zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín a více než polovina byla exportována do zemí východní Evropy a na Balkán. V letech 1929-1930 proběhl přesun výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, areál Vaňkovky byl uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno.
Pro své zaměstnance zařídil F. Wannieck sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou, vystavěl také byty pro invalidy pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici v Brně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe.
Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu.
V letech 1894-97 byl poslancem Říšské rady, kde reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Politicky byl stoupencem německých liberálů.
V roce 1903 se přestěhoval do Mnichova a později do severoitalského Merana, kde také zemřel. Pohřben je ale v Mnichově.
V r. 2000 získalo areál Vaňkovky do svého vlastnictví město Brno a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Dochází k demolici části areálu modelárny, slévárny a jádrovny a k rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.
Friedrich Wannieck (18. 7. 1838 Brno – 21. 4. 1919 Merano) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti.
Pocházel z brněnské soukenické rodiny. Vystudoval polytechniku ve Vídni a Karlsruhe a v roce 1865 začal podnikat ve strojírenství. Spolu s Philipem Jellinkem založil v Brně na ulici Trnitá č.19 a 21 menší továrnu sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. Začátkem roku 1867 zahájili sériovou výrobu difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska koncem roku 1868 se stal Friedrich Wannieck jediným vlastníkem továrny, která pod jeho vedením prosperovala celých 20 let. V r. 1887 v ní pracovalo 250 dělníků.
V březnu 1888 nastoupil do Vaňkovky nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu. V letech 1888-1889 byla postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně), zahájena stavba nové kotelny a zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly v letech 1890-91 použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o severní přístavbu a parní stroje typu Sulzer byly vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa Edmund Gams a technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již také nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
V letech 1901-1902 tedy proběhla fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS). Ztrátu samostatnosti vynahradil závodu perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky Vaňkovku rozšířili a zahájili zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín a více než polovina byla exportována do zemí východní Evropy a na Balkán. V letech 1929-1930 proběhl přesun výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, areál Vaňkovky byl uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno.
Pro své zaměstnance zařídil F. Wannieck sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou, vystavěl také byty pro invalidy pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici v Brně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe.
Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu.
V letech 1894-97 byl poslancem Říšské rady, kde reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Politicky byl stoupencem německých liberálů.
V roce 1903 se přestěhoval do Mnichova a později do severoitalského Merana, kde také zemřel. Pohřben je ale v Mnichově.
V r. 2000 získalo areál Vaňkovky do svého vlastnictví město Brno a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Dochází k demolici části areálu modelárny, slévárny a jádrovny a k rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.
Snímek pořízen pravděpodobně přímo ve výrobním podniku, pozadí vytvořeno zavěšenou látkou. Přímý an face záběr, na rámu velký plastický nápis Friedrich Wannieck Brünn.
Friedrich Wannieck (18. 7. 1838 Brno – 21. 4. 1919 Merano) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti.
Pocházel z brněnské soukenické rodiny. Vystudoval polytechniku ve Vídni a Karlsruhe a v roce 1865 začal podnikat ve strojírenství. Spolu s Philipem Jellinkem založil v Brně na ulici Trnitá č.19 a 21 menší továrnu sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. Začátkem roku 1867 zahájili sériovou výrobu difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska koncem roku 1868 se stal Friedrich Wannieck jediným vlastníkem továrny, která pod jeho vedením prosperovala celých 20 let. V r. 1887 v ní pracovalo 250 dělníků.
V březnu 1888 nastoupil do Vaňkovky nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu. V letech 1888-1889 byla postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně), zahájena stavba nové kotelny a zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly v letech 1890-91 použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o severní přístavbu a parní stroje typu Sulzer byly vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa Edmund Gams a technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již také nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
V letech 1901-1902 tedy proběhla fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS). Ztrátu samostatnosti vynahradil závodu perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky Vaňkovku rozšířili a zahájili zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín a více než polovina byla exportována do zemí východní Evropy a na Balkán. V letech 1929-1930 proběhl přesun výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, areál Vaňkovky byl uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno.
Pro své zaměstnance zařídil F. Wannieck sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou, vystavěl také byty pro invalidy pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici v Brně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe.
Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu.
V letech 1894-97 byl poslancem Říšské rady, kde reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Politicky byl stoupencem německých liberálů.
V roce 1903 se přestěhoval do Mnichova a později do severoitalského Merana, kde také zemřel. Pohřben je ale v Mnichově.
V r. 2000 získalo areál Vaňkovky do svého vlastnictví město Brno a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Dochází k demolici části areálu modelárny, slévárny a jádrovny a k rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.
Snímek pořízen pravděpodobně přímo ve výrobním podniku, pozadí vytvořeno zavěšenou látkou. Přímý an face záběr, u ovládacího šroubu jednočlenná obsluha (?).
Friedrich Wannieck (18. 7. 1838 Brno – 21. 4. 1919 Merano) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti.
Pocházel z brněnské soukenické rodiny. Vystudoval polytechniku ve Vídni a Karlsruhe a v roce 1865 začal podnikat ve strojírenství. Spolu s Philipem Jellinkem založil v Brně na ulici Trnitá č.19 a 21 menší továrnu sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. Začátkem roku 1867 zahájili sériovou výrobu difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska koncem roku 1868 se stal Friedrich Wannieck jediným vlastníkem továrny, která pod jeho vedením prosperovala celých 20 let. V r. 1887 v ní pracovalo 250 dělníků.
V březnu 1888 nastoupil do Vaňkovky nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu. V letech 1888-1889 byla postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně), zahájena stavba nové kotelny a zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly v letech 1890-91 použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o severní přístavbu a parní stroje typu Sulzer byly vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa Edmund Gams a technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již také nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
V letech 1901-1902 tedy proběhla fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS). Ztrátu samostatnosti vynahradil závodu perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky Vaňkovku rozšířili a zahájili zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín a více než polovina byla exportována do zemí východní Evropy a na Balkán. V letech 1929-1930 proběhl přesun výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, areál Vaňkovky byl uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno.
Pro své zaměstnance zařídil F. Wannieck sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou, vystavěl také byty pro invalidy pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici v Brně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe.
Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu.
V letech 1894-97 byl poslancem Říšské rady, kde reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Politicky byl stoupencem německých liberálů.
V roce 1903 se přestěhoval do Mnichova a později do severoitalského Merana, kde také zemřel. Pohřben je ale v Mnichově.
V r. 2000 získalo areál Vaňkovky do svého vlastnictví město Brno a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Dochází k demolici části areálu modelárny, slévárny a jádrovny a k rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.
Snímek pořízen pravděpodobně přímo ve výrobním podniku, pozadí vytvořeno zavěšenou látkou. Pohled zleva doprava.
Friedrich Wannieck (18. 7. 1838 Brno – 21. 4. 1919 Merano) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti.
Pocházel z brněnské soukenické rodiny. Vystudoval polytechniku ve Vídni a Karlsruhe a v roce 1865 začal podnikat ve strojírenství. Spolu s Philipem Jellinkem založil v Brně na ulici Trnitá č.19 a 21 menší továrnu sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. Začátkem roku 1867 zahájili sériovou výrobu difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska koncem roku 1868 se stal Friedrich Wannieck jediným vlastníkem továrny, která pod jeho vedením prosperovala celých 20 let. V r. 1887 v ní pracovalo 250 dělníků.
V březnu 1888 nastoupil do Vaňkovky nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu. V letech 1888-1889 byla postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně), zahájena stavba nové kotelny a zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly v letech 1890-91 použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o severní přístavbu a parní stroje typu Sulzer byly vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa Edmund Gams a technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již také nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
V letech 1901-1902 tedy proběhla fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS). Ztrátu samostatnosti vynahradil závodu perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky Vaňkovku rozšířili a zahájili zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín a více než polovina byla exportována do zemí východní Evropy a na Balkán. V letech 1929-1930 proběhl přesun výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, areál Vaňkovky byl uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno.
Pro své zaměstnance zařídil F. Wannieck sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou, vystavěl také byty pro invalidy pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici v Brně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe.
Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu.
V letech 1894-97 byl poslancem Říšské rady, kde reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Politicky byl stoupencem německých liberálů.
V roce 1903 se přestěhoval do Mnichova a později do severoitalského Merana, kde také zemřel. Pohřben je ale v Mnichově.
V r. 2000 získalo areál Vaňkovky do svého vlastnictví město Brno a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Dochází k demolici části areálu modelárny, slévárny a jádrovny a k rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.
Snímek pořízen pravděpodobně přímo ve výrobním podniku, pozadí vytvořeno zavěšenou látkou. Pohled zprava doleva, pod ovládacím kolem (šroubem) je vidět plastický nápis Friedrich Wannieck Brünn. Viz snímek 20.30-172.
Friedrich Wannieck (18. 7. 1838 Brno – 21. 4. 1919 Merano) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti.
Pocházel z brněnské soukenické rodiny. Vystudoval polytechniku ve Vídni a Karlsruhe a v roce 1865 začal podnikat ve strojírenství. Spolu s Philipem Jellinkem založil v Brně na ulici Trnitá č.19 a 21 menší továrnu sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. Začátkem roku 1867 zahájili sériovou výrobu difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska koncem roku 1868 se stal Friedrich Wannieck jediným vlastníkem továrny, která pod jeho vedením prosperovala celých 20 let. V r. 1887 v ní pracovalo 250 dělníků.
V březnu 1888 nastoupil do Vaňkovky nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu. V letech 1888-1889 byla postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně), zahájena stavba nové kotelny a zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly v letech 1890-91 použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o severní přístavbu a parní stroje typu Sulzer byly vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa Edmund Gams a technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již také nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
V letech 1901-1902 tedy proběhla fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS). Ztrátu samostatnosti vynahradil závodu perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky Vaňkovku rozšířili a zahájili zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín a více než polovina byla exportována do zemí východní Evropy a na Balkán. V letech 1929-1930 proběhl přesun výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, areál Vaňkovky byl uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno.
Pro své zaměstnance zařídil F. Wannieck sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou, vystavěl také byty pro invalidy pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici v Brně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe.
Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu.
V letech 1894-97 byl poslancem Říšské rady, kde reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Politicky byl stoupencem německých liberálů.
V roce 1903 se přestěhoval do Mnichova a později do severoitalského Merana, kde také zemřel. Pohřben je ale v Mnichově.
V r. 2000 získalo areál Vaňkovky do svého vlastnictví město Brno a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Dochází k demolici části areálu modelárny, slévárny a jádrovny a k rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.
Patent A. Collmann, No. 852, 1892, Friedrich Wannieck und Co., Brünn.
Snímek pořízen pravděpodobně přímo ve výrobním podniku, pozadí vytvořeno zavěšenou látkou. Záběr jako na snímku č. 20.30-170, jen s posunem doleva a kontrastnější.
Friedrich Wannieck (18. 7. 1838 Brno – 21. 4. 1919 Merano) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti.
Pocházel z brněnské soukenické rodiny. Vystudoval polytechniku ve Vídni a Karlsruhe a v roce 1865 začal podnikat ve strojírenství. Spolu s Philipem Jellinkem založil v Brně na ulici Trnitá č.19 a 21 menší továrnu sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. Začátkem roku 1867 zahájili sériovou výrobu difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska koncem roku 1868 se stal Friedrich Wannieck jediným vlastníkem továrny, která pod jeho vedením prosperovala celých 20 let. V r. 1887 v ní pracovalo 250 dělníků.
V březnu 1888 nastoupil do Vaňkovky nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu. V letech 1888-1889 byla postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně), zahájena stavba nové kotelny a zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly v letech 1890-91 použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o severní přístavbu a parní stroje typu Sulzer byly vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa Edmund Gams a technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již také nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
V letech 1901-1902 tedy proběhla fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS). Ztrátu samostatnosti vynahradil závodu perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky Vaňkovku rozšířili a zahájili zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín a více než polovina byla exportována do zemí východní Evropy a na Balkán. V letech 1929-1930 proběhl přesun výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, areál Vaňkovky byl uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno.
Pro své zaměstnance zařídil F. Wannieck sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou, vystavěl také byty pro invalidy pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici v Brně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe.
Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu.
V letech 1894-97 byl poslancem Říšské rady, kde reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Politicky byl stoupencem německých liberálů.
V roce 1903 se přestěhoval do Mnichova a později do severoitalského Merana, kde také zemřel. Pohřben je ale v Mnichově.
V r. 2000 získalo areál Vaňkovky do svého vlastnictví město Brno a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Dochází k demolici části areálu modelárny, slévárny a jádrovny a k rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.
